Sázení.cz

Sázení.cz – Zvyšte své zisky ze sázení!

Centrum online sázení - aktuality ze světa sportovního sázení


Publikováno 3. 1. 2012 | vytisknout článek

Škola sázení, 11. díl: Tenisové tipy a triky I

Škola sázení, 11. díl: Tenisové tipy a triky I

Co vás čeká, pokud se rozhodnete sázet na tenis? Zřejmě omezíte sázení na jiné sporty, protože informací, které musíte vstřebat, je takové množství, že abyste měli úspěch, na nic jiného už moc času zřejmě mít nebudete. Budete moci sázet skoro 11 měsíců v roce, a zvyknete si, že nejrušnějšími dny v týdnu už nejsou víkendy, ale úterý a středa, kdy se hraje nejvíc zápasů.

Tenis je natolik specifický sport, na který v žádném případě nemůžete úspěšně sázet jen podle žebříčku, že spoustu lidí odradí. Má ale své kouzlo, a hlavně - pro sázkaře je to obecně nejziskovější (nebo přinejmenším nejméně ztrátový) sport. Pokud vás to přesvědčí a rádi byste do tajů sázení na tenis pronikli, připravili jsme pro vás trojdílný soupis rad, které by začátečníkům (a možná i pokročilejším) měly přijít vhod:

1. Sledujte zápasy. Asi v žádném jiném sportu není tak důležité vidět, jak si hráči vedou. Ve fotbalu, hokeji a dalších kolektivních sportech rozhoduje o výsledku spousta faktorů, v tenisu ale všechno záleží na jednom člověku. Jestli jste tenis doteď příliš nesledovali, nějakou dobu možná potrvá, než se naučíte rozpoznávat a umět hodnotit to podstatné. Co to je?

  • jakým stylem tenista hraje
  • jestli mu vyhovuje/nevyhovuje styl soupeře
  • jestli hráč dělá hodně nevynucených chyb
  • jak je na tom s pohybem
  • jestli hráč dokáže na nepříznivý vývoj zareagovat změnou hry
  • jestli hraje dostatečně dlouhé údery, aby se nenechával soupeřem zatlačit
  • jak tenista hraje v klíčových situacích (odvracení nebo proměňování brejkbolu a podobně)
  • jestli se na hráči projevuje ke konci dlouhého zápasu únava

To je jen krátký výčet, který by se určitě dal doplnit dalšími věcmi, které mohou hrát roli. V každém případě je dobré naučit se rozeznávat, v čem jsou slabiny a silné stránky jednotlivých hráčů, a dobře si to pamatovat. A rozhodně se nespokojte s tím, že tenistu uvidíte jednou: zrovna může být ve špatném rozpoložení, nebo naopak se vyhecuje proti favoritovi, a vy pak získáte zkreslený obraz o jeho kvalitách.

V každém případě bude vaší výhodou, pokud sami tenis aktivně hrajete. Lépe se pak bude umět vcítit do tenisty, který sice hraje o několik tříd lépe než vy, ale který je zároveň pořád jen člověk, a snáz poznáte, když bývá pozdě u míče, když nehraje údery v ideální pozici, když mu dělají problémy vysoké odskoky a podobně.

2. Nesledujte jen elitní hráče. Některé televizní stanice mají tendence vysílat především zápasy nejznámějších tenistů. Z jejich pohledu je to logické, protože Roger Federer nebo Rafael Nadal přitáhnou diváky spíš, než by to udělali méně známí hráči. Vás jako sázkaře by ale měli zajímat právě ti méně známí. Sázet se dá na stovky tenistů a kursy na Federera, Nadala, Djokoviče a další jasné favority jsou většinou "nepoužitelné".

Abyste před lety mohli sledovat i ty méně známé tenisty, museli jste mít satelit. Dnes sázkové kanceláře nabízejí streamované zápasy i z menších turnajů, čehož byste měli využít.

3. Kategorizujte. V sázkařských diskusích najdete často zmínku o tom, že tenista, který právě prohrál, "jde na black list" - to znamená, že dotyčný už na něj nikdy sázet nebude. Podobné věci se většinou píšou pod vlivem emocí, ale své racionální jádro to mít může: pokud ho tenista zklamal už poněkolikáté, začíná být zřejmé, že mu na něj sázet nejde. Možná u něj sázkař špatně odhadl potenciál, možná přehlédl něco jiného, každopádně přestat sázet na takového hráče nemusí být špatný nápad.

Tak jako jsou spolehliví tenisté, jsou totiž i nespolehliví - když mají vyhrát, často selžou, když jsou ale outsidery, dokážou překvapit. Když si takto některého hráče označíte, můžete z toho těžit; budete totiž vědět, že ho nemáte sázet jako favorita, ale v kursu byste ho naopak vsadit měli.

Každý tenista má svůj charakter, který byste se měli naučit rozpoznávat. Jsou poctiví dříči, kteří možná nepobrali tolik talentu, ale na kurtu nevypustí zápas. Jsou takoví, co mají talent od pánaboha, ale tenis třeba neberou tak vážně, a proto na ně není spoleh. Když budete hráče takto kategorizovat, zjistíte, komu se kdy máte vyhnout.

4. Ženský a mužský tenis jsou dva různé sporty. Dobře, to je trochu přehnané, ale rozdíl mezi nimi je ohromný. Mnozí nesází na ženy jen proto, že podle nich nejsou spolehlivé, existují ale také lidé, co sází prakticky výhradně jen na ně.

Psychika hraje v tenisu obecně klíčovou úlohu, ale u žen je to přeci jen výraznější. Když jedna ze soupeřek vyhraje první set 6:0, nebývá neobvyklé, že se schyluje k třísetovému dramatu, které může skončit například 6:0, 6:7, 1:6. I z úst samotných hráček můžete slyšet, že "to je ženský tenis". Je dobré si to uvědomit a využít toho například při live sázení. Jestliže víte, že některá z hráček často otáčí zápasy (nebo naopak po prvním vyhraném setu často prohrává), zařiďte se podle toho.

5. Na povrchu záleží. Tenisové turnaje se v zásadě hrají na čtyřech površích: na antuce, na tvrdém povrchu (hardu), na trávě a na umělém povrchu v hale. Jen málokterý hráč je natolik univerzální, aby hrál na každém skvěle. Obecně platí, že Evropané vyrůstají na antuce, Američané na tvrdém povrchu a Australané na tvrdém povrchu a trávě, jenže ne každému povrch, kde hraje nejčastěji, vyhovuje. Pokud má někdo hru postavenou na tvrdém podání a agresivitě, nejspíš nebude největší úspěchy slavit na pomalé antuce. Když někdo založil svou hru na obraně a na tom, že doběhne každý míč, na rychlém povrchu v hale s tím bude mít určitě problémy.

Nejspecifičtějším povrchem je tráva, na níž se hraje v podstatě jen jeden měsíc v roce. Existují tenisté, kteří na ní "povyrostou", protože se na ní umějí dobře pohybovat, což je podstatné, a vyhovuje jim i rychlost hry. Spousta tenistů naopak hraje například ve Wimbledonu díky svému žebříčkovému postavení, ale jejich vypadnutí je jen otázkou času. To byl případ třeba Bohdana Ulihracha, podle kterého je tráva dobrá pro krávy...

Rozdělení antuka-hard-tráva-hala zní sice jednoduše, ale ve skutečnosti je to složitější. Některé turnaje mají pomalejší antuku (tím spíš, když zrovna prší), některé rychlejší. "Hard" není označení pro jeden povrch - vyrábí je několik firem a každý má trochu jiné vlastnosti, proto je dobré vědět, kde skáčou míče výš, kde je hard pomalý skoro jako antuka a podobně. A jednoduché to není dokonce ani s trávou: někteří tenisté si všimli, že povrch ve Wimbledonu je čím dál pomalejší, takže tam hráči praktikující hru servis-volej mají pokaždé o něco těžší život. Přehlednou bilanci hráčů na jednotlivých površích najdete například na TenisPortálu.

Rozeznat, jestli je povrch rychlý, nebo pomalý pro vás nemusí být jednoduché. Často se ale můžete dočíst vyjádření některého z hráčů na konkrétním turnaji nebo na toto téma narazíte v internetových fórech, která byste si určitě měli pročítat.

Příště: Tenisové tipy a triky II


Související články



Aktuální bonusy