Publikováno 20. 12. 2011 | vytisknout článek
Škola sázení, 9. díl: Baseballové tipy a triky II.
Jestli máte rádi statistiky a zkratky, pak je baseball sport vašich snů. Abyste na něj mohli sázet jinak než od oka, musíte alespoň ty základní pochopit. V dnešnímu dílu Školy sázení se je pokusíme jednoduše vysvětlit - a stručně popsat, co se při zápase děje a proč.
Jak jsme si před týdnem vysvětlili, velmi důležitým faktorem při sázení na baseball je nadhazovač, který má v utkání nastoupit. Není jediným faktorem, ale hlavně od něj se odvíjí kurs na zápas.
Dostat se do americké profesionální soutěže MLB (psát budeme jen o ní) jako nadhazovač a chytit se v ní není vůbec jednoduché. Ve Spojených státech existuje systém nižších lig a dostat se skrz ně do té nejsledovanější je velkou výhrou. Přesto jsou mezi nadhazovači ohromné rozdíly - to proto, že například na rozdíl od několika desítek brankářů v NHL jsou nadhazovačů v MLB stovky.
Důvod je jednoduchý: zatímco hokejový brankář může odchytat všechny zápasy svého týmu, baseballový nadhazovač odháže zhruba pětinu ze všech utkání, takže jich mužstva potřebují několikanásobně víc. Nadhazování je totiž pro ruku velmi vyčerpávající činnost - tzv. starteři (starting pitchers) odhážou kolem 100 nadhozů za zápas při maximální rychlosti, a aby za několik let neskončili v invalidním důchodu, musí dát ruce čas na odpočinek. Obvykle je to 4-5 dnů, takže týmy střídají typicky 5 starterů v tzv. rotaci; pokud mužstvo hraje od pondělka do neděle, tak v pondělí nasadí nadhazovače A, v dalších čtyřech dnech budou zahajovat zápas jeho kolegové a v sobotu přijde na řadu znovu nadhazovač A. Při 30 týmech a pěti nadhazovačích v rotaci to dá 150 starterů, z nichž se část dříve nebo později během sezony zraní, takže za ně musí na kratší nebo delší dobu zaskočit náhradníci.
Pokud jste už na baseball sázeli, určitě jste si všimli, že jen málokdy zahajovací nadhazovač (starter) utkání dokončí (tj. odháže 9 směn). To je kvůli zmíněnému počtu nadhozů, o kterém rozhoduje trenér mužstva. Když má pocit, že nadhazovač začíná být unavený, konzultuje s ním, jestli zvládne dál házet, případně ho rovnou vystřídá. Existují nadhazovači, kteří zvládnou odházet pravidelně kolem 120 nadhozů, ale trenéři bývají obezřetní a své hráče raději střídají dříve.
Když starter odejde ze hřiště, přichází na řadu jeho kolegové, souhrnně nazývaní relievers (od slova relieve, ulevit). Ti mají za úkol to samé, co měl jejich kolega - zabránit soupeři bodovat. Relieveři jsou ale zvyklí odházet typicky jednu nebo dvě směny, po kterých jsou znovu střídáni. Pokud se nadhazovačům nedaří, není nic neobvyklého, že jich trenér vystřídá i pět a více za zápas. Střídání navíc může mít i jiný důvod než jen špatný výkon nadhazovače; kouč může například nasadit levorukého nadhazovače proti pálkaři, kterému se proti levákům nedaří.
Výjimečné postavení má tzv. closer. Ten se ke slovu dostává obvykle jen v deváté směně, když je jeho tým v těsném vedení. Jeho úkolem je zápas uzavřít (close), k čemuž obvykle mívá dobré předpoklady: pevné nervy a velmi rychlé, nebo těžko čitelné nadhozy.
Co se týká nadhozů, jen jejich popis by zabral minimálně jeden díl Školy sázení, takže velmi stručně. Všichni nadhazovači mají ve "výbavě" tzv. fastball, což je nadhoz, jehož hlavní předností je rychlost. Klíčové jsou u něj dvě věci, samotná rychlost - ta se u nadhazovačů v MLB pohybuje od 90 mil za hodinu (mph) výš - a umístění nadhozu. Obecně platí, že čím výš ve strike zóně nadhoz skončí, tím lépe se pálkaři odpaluje. Ideálně nadhoz končí dole na hraně strike zóny.
Fastball (je jich několik druhů) má v podstatě přímou dráhu letu. Aby pálkařům znepříjemnili život, umějí nadhazovači i další nadhozy, které nejsou tak rychlé, ale v kombinaci s fastbally jsou smrtící. Pokud pálkař čeká fastball a přiletí mu výrazně pomalejší nadhoz, který se těsně před metou stočí jakýmkoliv směrem, je pro něj velmi těžké dobře zareagovat.
Přehled nadhozů pro lepší představivost najdete například zde.
Statistiky: ERA a spol.
Rozeznat typ nadhozu při hře je pro necvičené oko skoro nemožné. Podstatné jsou ale výsledky, které se v baseballu dají z velké části vyčíst z čísel. Nejdůležitější a nejcitovanější statistikou nadhazovače je tzv. ERA (earned run average). Ta vyjadřuje, kolik oběhů dovolí nadhazovač soupeři udělat za 9 směn (sice jsme si řekli, že 9 směn nadhazovač odháže málokdy, ale tady je to brané jako měřítko). Zjednodušeně se dá říct, že nejlepší nadhazovači dokážou ERA dostat pod 3.00 v sezoně, velmi dobří mají tuto statistiku mezi 3.00 a 4.00, průměrní od 4.00 do 5.00. ERA těsně nad 5.00 je ještě přijatelná, ale dlouhodobá ERA kolem 6.00 a výš už svědčí o slabých výkonech.
Druhou důležitou statistikou je WHIP (walks and hits per inning pitched). Ta ukazuje, kolik pálkařů pustí nadhazovač za jednu směnu na mety. Nejlepší nadhazovači mají WHIP kolem 1.00, 1.20 je ještě pořád velmi dobré číslo. WHIP od 1.40 výš už svědčí o tom, že pálkaři dokážou nadhazovači jeho nadhozy odpalovat, nebo o tom, že nadhazovač nemá dobrou kontrolu míče (do statistiky WHIP se počítají nadhozy a mety zdarma - walks). Každopádně pálkaři na metách znamenají pokaždé nebezpečí; vysoké číslo WHIP nemusí nutně automaticky znamenat vysoké číslo ERA, ale nadhazovač na to obvykle dřív nebo později "dojede" a na ERA se to projeví. I v baseballu totiž platí faktor štěstí, které nadhazovač nemůže mít donekonečna.
Vizitkou dobrého nadhazovače je kromě nízkých čísel u ERA a WHIP také dobrý poměr mezi strikeouty (zkracuje se jako "K") a metami zdarma. Nejlepší nadhazovači obvykle mají průměr 1 strikeout na směnu a více, ale nemusí to být pravidlo. Jak nadhazovači stárnou, obvykle jim odchází rychlost nadhozů, ovšem díky zkušenostem už umí uspět i s pomalejšími a "chytřejšími" nadhozy. Takové nadhozy pálkaři často odpálí, ale ne optimálně, a proto pro nadhazovačovy spoluhráče nebývá problém pálkaře vyautovat. O významu dobré kontroly míče už řeč byla: málo met zdarma=menší nebezpečí.
Statistiky neřeknou o nadhazovači všechno. Díky dobrým spoluhráčům v poli může mít i horší nadhazovač lepší čísla, než jaká by si zasloužil (a díky tomu i víc výher než lepší nadhazovač v horším týmu). Jako vodítko ale statistiky slouží výborně. Když k tomu budete navíc číst články, ve kterých se dozvíte třeba o tom, že nadhazovači X klesla od loňské sezoně rychlost fastballu o 5 mph, a vidíte, že po slušném vstupu do sezony mají proti němu pálkaři hody, nebude pro vás problém dát si věci dohromady.
První dva díly o baseballu jsme věnovali nadhazovačům, důležitou roli ale samozřejmě hrají i pálkaři. O nich, o tom, jak se sestavuje tým, jaké jsou rozdíly mezi pálkaři v Americké a Národní lize a o dalších věcech si budeme povídat v závěru tohoto trojdílného baseballového minivýletu, který bude obsahovat také soupis nejdůležitějších rad a postřehů.
Související články
- Sázková poradna
- Škola sázení, 20. díl: Stránky, bez kterých se neobejdete
- Škola sázení, 19. díl: Čtěte podmínky sázkových kanceláří
- Škola sázení, 18. díl: Sázkařská fóra
- Škola sázení, 17. díl: Sázkové bonusy
Komentáře:
- Celkem napsáno komentářů: 3
|
smrk 20.12.2011, 18:20:22 |
Tak to prostě je. Dobrý články. Dodržovat uvedené zásady, zjišťovat info, věnovat se tomu spoustu hodin denně, pak to jde. |
|
p-pax 20.12.2011, 14:27:00 |
Fakt veda. .... ja to psal uz minule, ze kdo by to sazel. das si hezky fotbalek, tenis a je to. Verim ale ze jsou fajnsmekri co si tohle vychutnavaji :) |
|
Kayzer 20.12.2011, 14:09:56 |
Fakt věda. Nikdy bych tohle do basebalu neřekl. Zlatý fotbal, hokej nebo tenis, ale tady je těch statistik co je potřeba sledovat fakt hodně, nemluvě o tom kdo nastoupí atd. Každopáně hodně zajímavý. |
Přidat nový komentář: